Osobní svědectví

 

 

•    Obohacuje to můj duchovní život, mám potřebu patřit do nějakého společenství, společenství lásky - charitas. 

Anička    

 

•    K víře jsem přišla v době, kdy jsem se přestěhovala do Útěchova, do farnosti vranovské. To nebyla náhoda. Pán si mě zavolal na místě, kde působí pauláni. Když jsem víc poznala jejich zakladatele Františka z Pauly, pochopila jsem, že je mi velmi blízký, jeho život a jeho odkaz. Protože jsem chtěla ještě opravdověji žít víru, byla jsem ráda, že zde začal vznikat Třetí řád sv. Františka z Pauly. Společenství stejně smýšlejících spolubratrů a sester. Spiritualita Františkova je mi moc blízká a jsem za to nesmírně vděčná Pánu, že mně toto umožnil. Naše formační setkání prožívám vždy s velkou radostí a na další týden mě naplňuje. Věřím, že z těchto setkání dokáži čerpat nejen v rodině, ale i v práci. 

Táňa    

 

•    Možná ani nevíme, že účast v nějakém společenství nám dává taky podíl na jeho dobrech a zásluhách vykonaných třeba i někde dávno v minulosti a může přejít na nás a naše rodiny nebo i celé rody... V mém rodu jsou nějaké "díry" a věřím, že milost Boží může jít i napříč časem... 

Miloš    

 

•    Obohacuje to můj duchovní život! 

Oldřiška    

 

•    Vstoupila jsem k paulánským terciářům, protože jsem hledala společenství, které touží žít hlouběji s Pánem ve spiritualitě pokání, modlitby a lásky. Tato touha se mi u paulánských terciářů a v paulánském řádu opravdu naplnila, a dnes toužím jít stále hlouběji ve stopách sv. Františka z Pauly; k většímu pokání z lásky k Pánu, naší spiritualitě a sv. Františku z Pauly. 

Iva    

 

•    Mám potřebu s někým sdílet víru, slyšet výklad Písma, zkušenosti spolubratrů a sester, také osobní přátelství, čerpám zde duchovní posilu, pokoj, snad se i hodně učím, nebo aspoň trošku. 

Dáša    

 

•    Být paulánským terciářem je velká milost od Boha, velký dar, ničím nezasloužený. Být maličkým, spoléhat zcela na Boha a žít v jednotě Lásky s Ním a v Něm se všemi. Je krásné, že tu patříme všichni do jedné duchovní rodiny a jdeme spolu cestou maličkých do Božího Království. Potřebujeme Boha i sebe navzájem. Na naší spiritualitě je krásné pokání, začínat u sebe, stále znovu s Boží milostí obrácením k Bohu - Lásce. Ve stopách sv. Františka z Pauly, světce lásky, který nám taky pomáhá. Je to plností života a štěstím, odpovědět "ANO" na Boží volání. 

Eva    

 

•    Být terciářem je hlavně být člověkem radosti, který v prostotě a obyčejnosti svého stavu může sloužit Bohu, zcela patřit Bohu v konkrétní rodině, kterou Pán vložil do srdce člověka. Proč zrovna paulánská rodina? To je asi něco, co sama přesně nedokážu zodpovědět, jakoby to pro mě samotnou zůstávalo tajemstvím, jen vím, že tato rodina je "moje" - hluboko v srdci. Nejvíc mě oslovil na začátku, a stále to zůstává, život sv. Františka z Pauly, jeho první léta samoty v jeskyni. Tato první léta, která zůstávají tajemstvím, a co se v nich dělo, ví jen on sám a Bůh, a přesto všechna ostatní díla a zázraky jakoby vycházejí z tohoto místa, z těchto tichých a skrytých chvil. Kolik bojů o víru a lásku tam muselo být? A kolik lásky, která vítězí? Myslím, že odtud vzešlo Františkovo hluboké přesvědčení o Bohu, který je Láska... tyto chvíle ticha a samoty - hluboce, tajemně a jasně přitahují moje srdce, s touhou být v modlitbě se všemi, přinášet všechny před Boží tvář... Charitas + Bonitas! 

Lenka Marie    

 

•    Od své konverze v dospělosti jsem toužila, aby dar víry a poznání Boží lásky měli všichni lidé. Časem jsem si uvědomila, že jediný způsob, jak odpovědět na Boží nesmírnou lásku je přenechat mu všechen prostor ve svém srdci, aby se tam mohl stát jediným Pánem. K tomu vede cesta přes vlastní obrácení a snahu žít opravdově Evangelium uprostřed světa a pokáním přinášet smíření a Boha všem, kteří to potřebují. Cesta sv. Františka z Pauly mě oslovila právě důrazem na osobní obrácení a kajícnost. 

Dana    

 

•    Paulánskou terciářkou jsem se stala, abych mohla patřit do společenství lidí, kteří chtějí být hlouběji spojeni s Pánem Ježíšem. Sv. František je mým vzorem a průvodcem a přímluvcem. Denně se k němu utíkám a vyprošuji si dar tichosti, pokory, modlitby. Věřím, že mně pomáhá žít každodenní starosti i radosti s naším Pánem. 

Marie    

 

•    Když mě a mou rodinu přivedla Panna Maria na Vranov a byl jsem velmi obdarován (až do konce života mám za co děkovat), tak jsem měl touhu nějakým způsobem se ještě více a plněji dát Pánu. Více pro něj pracovat a vzdělávat se ve víře. Proto když přišla možnost jít do Třetího řádu sv. Františka z Pauly, ani jsem o tom moc nepřemýšlel, prostě jsem vstoupil a snažím se jít tou cestou. Je to pro mě veliký dar mít tu možnost, také si velice cením, že terciářské akce mě vytrhávají ze všedního života, kdy je člověk zavalen starostmi. Modlitba a sdílení mě uvedou a dostanou zase zpět domů, do Boží náruče, do Pokoje. Ano, každý má svou vlastní cestu, ale přece jen cesta, kterou nám nabízí náš zakladatel, mi prostě sedí, vidím v ní to, co jsem v podstatě někde hluboko v duši již dávno očekával. 

Michal Slavík    

 

•    Toužím být paulánskou terciářkou z lásky a s láskou ke Kristu a s Kristem, pro hlásání jeho radostné zvěsti, pokoje a lásky. 

Alča